Vitríny Artbiom

Efemér: Svaté kosti

Trvání výstavy: 2.11. - 6.12.

Tentokrát se v ďáblických Vitrínách představí umělkyně Efemér s výstavním projektem Svaté kosti:

Den před svátkem Dušiček panoval v kuchyních i pekárnách čilý ruch. Zadělávalo se na rohlíkové těsto a z něj se peklo obřadní pečivo různých tvarů určené pro duše zemřelých. Říkalo se mu Svaté kosti. Později se štědře rozdávalo koledníkům, kteří se na oplátku pomodlili za spásu duší. Večer 1. listopadu se sešla celá rodina u svátečně prostřeného stolu a vzpomínala na své blízké, kteří odešli na věčnost. Sedělo se v přítmí, jen v okně a na stole hořela svíčka, aby se duše zemřelých mohly na jednu noc vrátit, aby trefily do svých domovů. V kuchyni na stole je čekaly obětní zbytky večeře a vychladlé svaté kosti. 

Efemér:

Je brněnská zahradní architektka Lucie Králíková. Efemér založila s architektkou Klárou Zahradníčkovou.

Z autorčina webu: 

Efemér jsem založila, protože mi leží na srdci některé dnešní postupy v obchodu s řezanými květinami.

Jako zákazníci známe zaběhlý květinový sortiment, který je celoročně k dispozici, ale méně už tušíme, že k nám putuje tisíce kilometrů, a jakou daň platí za jeho nízkou cenu a celoroční dostupnost lidé i krajina v Zimbabwe, Keni či Ekvádoru.

Neuvědomujeme si, že globální trh zapříčinil zánik téměř všech malopěstitelů květin a zahradnictví v našem sousedství. Mizí tak přirozená schopnost účelně využívat místní zdroje a často i pocit zodpovědnosti za své okolí.

Díky vyšlechtěným květinám se šíří zvrhlá estetika floristického umění, která nám podsouvá pocit studu za obyčejnou kytku z venkovské zahrady nebo ze sobotní vycházky za město.

Pro mě je práce s květinami spíše tvůrčím procesem než odcizenou průmyslovou produkcí, vnímám neoddělitelnou podobu každé kytice s jejím původem a přirozeným projevem. Proto nabízím alternativu.

• Znám místa, na nichž naše květiny vyrůstaly. Pěstuji je na své vlastní zahradě ve městě v souladu s principy ekologického zemědělství.
• Co si nevypěstuji, kupuji od lokálních pěstitelů či v zahradnictví.
• Je pro mě normální používat rostliny podle ročního období.
• Oživuji rituály a kulturní zvyky spojené s květinami.
• Vstupuji na území opuštěných zahrádkářských kolonií a ploch zarůstajících plevelem.
• Ráda používám rostliny vyskytující se volně v příměstské divočině i kulturní krajině.
• V krajině pozoruji přirozená stanoviště jednotlivých rostlinných druhů.
• Považuji kytici za výtvarný objekt v sounáležitosti s místem, kde vzniká, a člověku, kterému je určena.

další info na www.efemer.cz

úl | Výdejna

Anna Vohralíková: Poslední dny zeměkoule

Trvání výstavy: 12.10. - Někdy do prosince 

Prolézačky ve tvaru zeměkoule z ohýbaných svařovaných trubek byly několik desetiletí dominantou dětských hřišť v Česku.
Poté, co přestaly splňovat normy pro herních prvky ve veřejném prostoru, se staly spíše raritou.
Anna Vohralíková v sérii grafik tištěných z papírových šablon představuje útržky vzpomínek z dětství stráveného na sídlišti v Chebu.
Sídliště jako pomalý svět se svými vlastními zákony, v jehož středu tkví zeměkoule.
Změna ale nevyhnutelně čeká za dveřmi, vylézá prasklinami v chodníku.

Anna Vohralíková (*1999)
Vystudovala Scénografii alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU pod vedením Honzy Bažanta. Hlavním úspěchem studia bylo zjištění, že si radši sama doma kreslí, než aby zkoušela v divadle. Nyní pokračuje ve studiu v Ateliéru Ilustrace a grafiky na UMPRUM, pod vedením Juraje Horvátha a Michaely Kukovičové. Ze všeho nejradši vytváří autorské knížky o nedůležitých věcech, které tiskne v malých nákladech. Pracuje jako lektorka výtvarných kurzů pro děti.